2.kapitola (First day)

28. ledna 2015 v 14:16 | Sabinee |  Slopestyle
Vstávám v sedm, přesně jak jsem zvyklá. Dneska se mi ale neprobouzelo nějka pěkně. Zdál se mi sen o tom klukovi ze včerejška a to i přesto, že nevím jak vypadá. Ani jeden jsme totiž nesundali brýle, natož pak helmu. Jdu ryhcle do koupelny, všichni ještě spějí a tak se potichu oblékám a vyrážim si zaběhat. To patří k mému tréninku, kterej tady hodlám plnit. Jinak se budu flákat. I když to by Stephan nerad viděl Po hodině běhání se vracím do pokoje. Máme apartmánek, aby jsme byly všici pospolu, když se vidíme tak málo.
"Dobré ráno vám všem přeji" řeknu zvesele


"Dobré" pozdraví mě všichni, ještě lehce rozespalí.
"Kde ta tvoje ségra bere energii?" ptá se Frenkie bráchy
"Zvyk řekl bych"
"Tak vstávejte, jdeme na snídani. Jsou jenom do devíti a já myslela, že ještě posedíme. O pět minut později už jsme u jídelny. Snídaně jsou tady formou švědských stolů. Hned ve dveřích si všimnu party pěti dost pohledných kluků. Když dopiju kafe, rozhohodnu se jít ještě pro džus, přesně jak to dělám u Stephana doma.
"Ty Andy vem mi tam taky ještě džus" houkne na mě brácha a hned za to schytá pohlavek od táty, že se neumí chovat.
"Hej ty vole, to je ta holka ze včerejška" uslyšim za sebou jemně. Šlo to od těch kluků co jsem je půl snídaně pozorovala. Podle hlasu bych řekla, že to řikal ten kluk co to startoval, přece jenom má takový typický přízvuk. Dokonce bych si dovolila tipnout, že je od Šumperka. Vezmu dvě sklenky džusu a jdu si sednout ke stolu. Hned po snídani se rychle oblékám a chcci co nejrychleji na svah. Tentokrát ale se snowboardem.
"Tak jako jdete?" ptám se, protože už tam chci být.
"No my jsme připravení, ale Frenkie s Liborem zdržují" řekne táta
"Franto, Libore dělejte!" řvu na ně
"Ty Švehy, slyšíš jak nám řiká?" řekne Frenkie
"Jo, chce nás nasrat abysme si pospíšily" řekne brácha
"No pánové, šlo by to i bez sprostých slov. A dělejte!" řekne táta, který je stejný blázen do zimních sportů jako já. Díky němu jsem taky tam kde jsem.
V půl desáté se konečně dostaneme na sjezdovku. Okamžitě si s tátou dáváme závod, jenže po chvíli mu na mě prý nestačí síly a jde se s mamkou posilnit na grog. Vyzvu tedy bráchu. Nebaví mě totiž jezdit samotnou. Teda jako takhle na svahu. Jinak tréninky mám radši individuální. Brácha jde hned.
"Frenkie pojď taky, jedeš na hory a nejezdíš"
"S tebou se nedá vyrovnat, se tady nebudu před tebou ztrapňovat!" rekne mi
"Ježiši, to neřeš. Taky jsme se to musela nejprve naučit a rozhodně né stylem, že se nebudu ztrapňovat. Kdžy tady budeš sedět, tak ti to nepůjde dobře nidky" přemlouvám ho.
"Omlouvám se, že vám vstupuju do rozhvoru, ale s tebou se fakt vyrovnat nedá" usměje se Jakub. Teda alespoň si myslím, že je to on. Podle úsměvu. Jinak jsme ho neviděla. A je to škoda, protože vidět ho, tak jdu do toho baru. Ten je tak krásnej!!!
"No tak nic Frenkie. Pojď jdeme sami. Se ségrou si dám souboj někdy jindy." řekne brácha a jedou
"Ahoj" pozdraví mě
"Ahoj" pozdravím ho a usměju se
"Kdybych tě včera viděl v celé tvé kráse, nenechal bych tě jen tak odejít" řekne Jakub
"Kdybych tě včera viděla v celé tvé kráse šla bych do toho baru hned" usměju se
"Fuj, tak teď jsem se lekl co z tebe vypadne dál" směje se
"Tak jdeme dát souboj, aby jsme se konečně dostali do toho baru jo? Tentokrát dostaneš tři šance" usměju se
"No tak fajn, nemůžu se dočkat" usměje se a jdeme na vlek. K jeho smůle se mu nedaří a a ni na potřetí se mu nepovede mě porazit. Já ho jako vyhrát jen tak nenechám. Beztak s ním půjdu do toho baru, nebo někam.
"To snad ani neni možný. Ty jsi na tom snowu snad lepší než na těch lyžích včera" řekne Kuba, ale to už k nám přijíždějí čtyři kluci, určitě jeho kamarádi ze včera. Tři z nich mi někoho připomínají, jenže nevim kam je zařadit.
"Je to její disciplína, tak se nediv" řekne brácha, kterej se k nám v posledním kole přidal.
"Mlč bráško a jdi si zase všímat svého povedeného kamaráda" posšlu ho pryč.
"Tak Andy, tohle je Aleš, tohle je Filip..ty znáš ze včerejška. Tohle je Josie, teda Pepan a tohle je Robert a kluci tohle je Andrea" představí nás a potom jdeme všichni jezdit. Jezdíme asi do půl jedné. Potom se ty hladovci rozhodnou jít na oběd a i když jsem zvaná taky odmítnu, protože jsem na rodinné dovolené, tak alespoň na ty jídla s nima budu chodit. Celej oběd si ze mě kluci utahujou. Bože jak já na ně nemám náladu. Bráchu mám děsně ráda, ale Frenkie je takovej slizoun, že nechápu, proč je na naší rodinné dovolené.
"Taky jsme si všiml, že se okolo tebe někod motá. Chtěl jsem si s tebou jít ještě zajezdit, protože mamka je moc opatrná a kluci byly někde v tahu, ale pak jsem si to rozmyslelL přidá se táta.
"Jéé tati, to si mohl přijít. Vždyť já je ani pořádně neznám.Bych s tebou hned šla. Oni taky nejezdí, tak jak bych si představovala. Takže odpoledne si přádně ajezdíme jo?" rozhodnu se. Jak si řekneme tak i splníme a hned po obědě zase vyrážíme na svah. Asi o půl třetí se na svahu objeví kluci.
"Tak já tě tady nechám o samotě" řekne táta
"To nemusíš, nemusejí si myslet, že kvůli nim měním plány" usměju se " Ale minutu vydrž"
"No nazdarekm ty si nás jako vyměnila?" Usměje se Kuba
"No jasně, za tátu. Jsem na rodinné dovolené víš? Musim se jim věnovat. Ale večeer bysme mohli někam zajít. Za tu snahu mě porazit ti dlužím alespoň pivo, nebo co piješ" usměju se a odjíždím zase za tátou. Jezdíme asi do půl třetí. Pak už jde táta, zcela unavený do pokoje a tak jdu s ním. Je tady jenom mamka. Vezmu si věci na běhání a stejně jako ráno běžím se sluchátkama v uších. Pro tentokrát jsem zvolila kapelu Foo Fighters. Když už jsem kousek od hotelu cestou zpátky někdo do mě narazí. Je to Kuba. Sundám teda sluchátka.
"Taky tě ráda vidím" řeknu, když se otočím.
"No promiň, když mě neslyšíš, tak to mám dělat jako?" ptá se
"No asi proto, že když běhám tak mám sluchátka?" usměju se
"Ty si dobrej blázen do sportu co?" ptá se
"NO jo, do slova tím žiju" řeknu
"A nechceš trochu zpomalit? Já už to v tomhle tempu dlouh nevydržím" usměje se
"NO to bych pro tebe mohla udělat" usměju se. Celou cestu se ze mě snaží dostat nějaké rozumy. Těsně před hotelem mi zazvoní mobil. Volá Ben.
"Ahoj Bene" pozdravím ho
"Ahojky. Slyšel jsem, že jsi na horách, tak bych se stavit. Je na čem jezdit? Docela bych si s tebo zajezdil" ptá se

"No jako můžeš to zksuit. Jako jezdím denně a celej den, ale neni to ono" usměju se
"Tak zítra se tam stavím, vezmu sebeou i Šárku" řekne
"Budu se těšit, tak zítra pa!" rozloučím se a položím telefon.
"To byl přítel?" ptá se Kuba
"Nemám přítele. Hele jdu do sprchy, tak se uvidíme na večeři a dohodneme se, kam večer zajdeme jo?" řeknu
"Budu se těšit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama