10.kapitola (Procházka)

13. února 2015 v 20:32 | Sabinee |  Slopestyle
Na pokoj se dostanu asi kolem sedmé. Těším se na zasloužený odpočinek. Taťka je u sebe na hotele. Já si jdu dát sprchu a potom jdu do postele k notebooku, kde si přes skype telefonuju asi půlhodiny s mamkou, bráchou , babčou a taťkou, kterej je ze zážitků možná víc nadšený než já. Potom už i jdu lehnout. Chci si hodně odpočinout, abych mohla jít zátra na nějaké sporty, prootže těď mám volno až do středy. Ve středu se jede další disciplína a tou je U rampa, na kterpi sem sázela víc, než na slopestyle.


Po odložení ntb se ještě kouknu na mobil. Jsou tam tři smsky. Otevřu to. K mému největšímu překvapení patří sms od Kuby
-Ahoj. Moc gratuluju k druhému místu. Něco jsem se přučil, i když ty názvy skoků mi moc neříkali. Mrzelo mě jak to skončilo a teď mě mrzí, že jsi mi neřekla kdo jsi. Tak hodně úspěchů.-
Ani nevím jestli je to příjemné nebo smutné překvapení. Dobře zajímalo ho, kdo to posala, ale jinak nic. Stejně jak rychle to začalo, tak rychle to i skončilo. Druhá sms je od Bena.
-Čus Andy, grauluju. Super výkon a parádní taneček po dojezdů :)-
Hahaha Bene. No a třetí je od Stephana, ta přišla asi před deseti minutama.
-Pojď k nám dolů, osalvujeme tady. Dnes to máš povolené-
Je mi úplně jasné jak se tady osalvuje. Pěkně s vodou. Ale stejně tam jdu, i když jsme strašně unavená. Odepíšu tedy Benovi a Kubovi, ale to už jsem na cestě dolů

Ráno se probouzím docela svěží a hezkým pocitem asi v osm. Jdu se nasnídat a potkám se tady s částí hokejistů, Šárkou, která je díky bohu v pořádku. Všichni tady společně snídají ještě s Martinou Sáblíkovou. Sedíme tam asi půl hodiny a povídáme si.
"Jo mimochodem gratuluju ke stříbru" usměje se na Martťu, která taky včera získala medaily.
"To já tobě taky" usměje se

Je to tady vážně zajímavé. Se spoustou lidí jsem se potkala už na soutěžích, nebo ve Vencoveru, ale tam to ještě bylo jiné. Bylo mi 16 a nedovolila jsem se pomalu ani podívat třeba na hokejisty, se kterými jsem dneska ráno seděla u snídaně. Nedovoliala bych si ani pomalu promluvit na Martinu Sáblíkovou a dneska si vzájemně gratulujeme!
Ještě ten den večer se spousta z nás jde uvolnit do sauny. Potkávám tady hokejisty, Evu Samkovou, Ester Ledeckou a společně probereme několik aktualit a drbů z branže. Myslim, že hokejisti si relaxaci představovali jinak, než poslouchání našich snowoardistickejch keciček. Po chvíli se holky rozhdonou jít pryč, protože už jsou tady dlouho. Zůstávám tu jenom já, Martina a hokejisti. Nevím co jsou zač. Jediný koho poznávám je Ondra, brankář. Po chvíli zjistím, že jsou to všechno naši brankáři. Jsem tu s nima ještě asi 10 minut, ale pak se rozhodnu jít do sprchy a na pokoj. Třeba mě tam čeká další sms od Kuby.
"Počkej, kam jdeš?" ptá se mě Ondra, když vyjde ze sauny taky.
"No do sprchy a na pokoj" odpovím
"Myslel jsem, že bysme se ještě mohli jít projít" navrhne
"No to by možná šlo no" usměju se. Beztak jsem se tady chtěla podívat a on je tu zvyklý, takže to bude lepší, být tady s někým zkušenějším.
"Okey, vyzvednu tě za 30 minut na pokoji" usměje se
"Ty víš, kde mám pokoj?" nechápu
"O to se neboj" usměje se a vchází do sprch
Jsem ráda, že se Stephan rozhodl jít se tady taky projít, protože to zanmená, že i já mam trochu volnosti. Stephan se o mě poslední dobou nějak bojí a hrozně mě hlídá. Má pocit, že pro mě msí existovat jenom snowboard. Připravuju se a po 30 minutách Ondra fakt příjde. Jak přesný!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama