13.kapitola (Pozdravy)

19. února 2015 v 16:42 | Sabinee |  Slopestyle
"Opět Vás vítáme ze studia v Soči, dnes tady máme objev letošních olympijských her, mladou dnowboardistku Andreu Švehlovou.Vítám vás tady" otočí se reportér od kamery ke mě.
"Krásný den přeji" usměju se
"Začněme hned od začátku. Jak dlouho ho vám trvala příprava na tento výkon?" zeptá se
"Jak se to vezme. Na snowu jezdím od 12 let, ale závodně jsem se tomu začala věnovat až v 16, tedy po olympiádě ve Vencoveru, kde jsem byla na lyžích" usměju se
"A k čemu máte větší vztah?" zeptá se mě


"Určitě ke snowu, i když lyže mám taky ráda, ale snow je pro mě větší srdcovka. Mám ráda adrenalin a ten snow mi ho dává víc" řeknu. Zodpovím ještě několik otázek ohledně sportu. Poté se mě ptají i na soukromí, ale to nechci moc rozebírat a tak řeknu jen tak zaobleně něco málo. Pozdravím do Vikýřovic, do Šumperka a do Prahy, kde zdůrazním, že se jedná o pár super lidí, které jsem letos v zimě měla tu čest poznat a střídám se s Evou. Mířím rovnou k U rampě, kde jsem zase hostem. Hned v zákulisí se potkám s taťkou a Stephanem, kteří na mě čekají, aby mě doprovodili. Ze Stephanova výrazu je mi jasné, že mu táta tlumočil všechno co jsem tam řekla. Teď už ví, že je u mě v životě i někdo jinej. Dozví se to určitě i Ondra a bude si myslet, že jsem ho využila. Ooo jen tak dál, ale já jsem chtěla aby Kuba vědět, že mi na něm záleží a je to pravda! Cestou mi příjde sms.
-Taky zdravím a kluci taky pozdravujou :) Konečně jsem se díky tomu rozhovoru o tobě dozvěděl ještě něco víc :) Nemůžu se dočkat až to bude ještě víc. :) -
-Kubo to já taky ne. Jsem ráda, že to vidíme stejně a relativně se to mezi náma rovná. Budu se těšit. Můžeme se poznávat až do aleluja, protože 4 týdny budu mít oraz a na soutěže se stejně dostanu až zase přístí sezonu, takže nebudu mít ani tak časté tréninky :)-
-Tak to už se nemůžu dočkat, až přijedeš :** -
-Najdi si čas a přijď na Letnou, budu tam společně s ostatními :)) -
-Píšu si. Tak si to tam užívej a hlavně si už nic neudělej-
Koukám se na závodníky na U-rampě, ale nic extra se tu neděje. Jako skáče se pěkně, ale Česko se tu moc neukázalo. Jdu se natáhnout, protože mě už žádné soutěže ani závody nezajímají. Před večeří se jdu ještě vykoupat a do jídelny dorazím téměř stejně jako snad všechny české snowboardistky. Celkově si to tady užívám s nimi, ale furt myslím na Kubu a těším se domů. Uteče mi to tady samizdřejmě jako voda a je den odletu. Táta už tady není a tak jsem na nádraží pouze se Stephanem, kterej je ale něakej nabroušenej, asi kvůli tomu Kubovi. Myslí si, že asi budu sama. Že nikdy nikho nebudu mít, jen abych se mohla věnovat sportu, ale kdybych se pořádně zamilovala a věděla bych, že se jedná o vážný vztah jsem ochotna se závodního sportu vzdát.

Po dlouhém letu jsem sice totálně zničená, ale žene mě vědomí, že na Letné, kam jedeme na mě bude čekat Kuba. Nemůžu se dočkat. V autobuse si ještě pokecám s Ondrou, se kterým jsme nemluvila snad od té doby co jsme se spolu vyspali a možná to bylo dobře. Nikdo nic netušil a já jsem nechtěla aby se to změnilo. Nicméně jsem si s ním dobře popovídala v autobuse a byla jsem ráda, že jsme si ujasnili, že o nic nešlo a že jsme to oba měli stejně. Celou dobu v autobuse jsem si esmeskovala s Kubou, kterej už byl na Letné. Přijeli sme tam a lidé křičely, pískaly a bylo to něco neskutečného. Měla jsem z toho strašnou radost. Ty lidi mi dodávali energii. Věděla jsem, že tohle je přesně ten důvod proč to dělám. Celou dobu jsem v davu hledala Kubu. Nakonec jsem se dostala až na pódium a stejně jsem ho nenašla. Moderátor, který tady byl nás uvedl. Postupně mělo několik lidí tu čest se podívát za námi na podíum..hlavně pak děti. Ostatní měli možnost položit nám několik otázek. Asi hodinu a půl jsme odpovídali. Asi po deseti minutách jsem zaregistrovala kde je Kuba a tak jsem z něj pomalu nespustila oči. Nemohla jsem se dočkat až s ním někam vyrazíme. Naši tady nebyly, ty na mě poctivě čekali doma, protože se jim nechtělo do toho davu, když jsem stejně pak byla takovou dobu doma a vyprávět jim budu všechno stejně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 20. února 2015 v 18:48 | Reagovat

To je moc hezké! ;))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama