4.kapitola (Šok)

2. února 2015 v 12:47 | Sabinee |  Slopestyle
"Ahoj dcero" pozdraví mě naši když dorazím do jídelny. Kluci taky něco utrousí, ale celkem neslyšitelně.
"Ahoj všichni" pozdravím je a jdu si pro kávu. Kluci tady ještě nejsou. To je dobře. Nějak se mi nechce podívat se jim do očí. Je mi nějak trapně. Teda Kubovi bych se do nich mohla dívat furt, ale před nima je mi to divné..S kafem si sednu ke stolu.


"Kde si byla?" ptá se mamka
"Běhat, kde jinde?" řeknu, ale je mi jasné, že tohle mamka nemá na mysli.
"Celou noc jo?" směje se táta
"No to ne, noc bych nerozmazávala" usměju se a jdu si ještě pro džus a něco k jídlu.
"Nazdárek, si chtěla Kubovi utéct?" překvapí mě ze zadu Filip
"Musela jsem jít běhat, až se před ním budu chtít schovat, tak určitě né na snídani" usměju se
"A nepřidáš se k nám na snídani?" ptá se
"Ne ne, mám támhle rodinu" ukážu na náš stůl. Všichni nás pozorují se snahou být nenápadní.
"Tak teda na svahu pa" usměje se a jde ke stolu, kde je zatím sám s Pepanem, který na mě hazí pobavené pohledy.
"Budu se těšit" odpovím
"Tak u něj si byla jO?" vyzvídá Frenkie, když se usadím ke stolu.
"Tohle ti Frenkie může být zcela jedno" usměju se na něj
"Ale mě ne" řekne mamka. Fajn, před ním to teda rozebírat nebudu. Ale jestli mi s tím dají pokoj, tak teda fajn.
"Ne ten to není. Je to ten co zrovna vchází do jídelny" řeknu a usměju se na něj. On nás pozdraví mávnutím ruky a jde ke svému stolu.
"Jo a dneska přijede Ben se Šárkou, takže budu s nima, ale večer na silvestra budu s vámi, nebojte" usměju se.
"Jako fakt Ben Cristovao?" řve Frenkie
"O bože bratře, kde ty si si vybíral kamarády?" ptám se "Neřvi to tolik jo? On by si rád zajezdil, né se tady motal kolem fanynek" řeknu
"Já jsem náhodou dobrej kamarád" brání se "A ta holka co s ním přijede je jeho holka nebo je volná?" ptá se dál
"Ani jedno" odseknu a zvedám se. Chci si jít zajezdit, takže se odebírám do pokoje. Nechápu, kdo dovolil mému bratrovi vzít tohodle hňupa s náma!

Na sjezdovce jsem jako první. Už dlouho jsem si nestopovala jak rychle jezdím a tak se rozhodnu si stopnout jízdu na lyžích, protože mám jistotu, že nikoh nesrazím a tak jedu. Dole jsem se sebou spokojená, ptotože čas az který jsem to ujela je hodně dobrej. Když se kouknu na vlek vidím tam kluky. Čekám tedy, než vyjedou a sjedou. Je to docela dlouho, protože sjezdovka je poměrně dlouhá. Kuba jede rovnou ke mě a políbí mě. Jezdíme si v kuse hodně dlouho. Teda kromě Pepana a Aleše, ty to asi po tři čtvrtě hodině zabalili a šli na grog. Asi po dvou hodinách ježděn vidím, že na mě někdo mává. Nemýlím se je to Šárka, moje kamarádka a kolegyě Šárka Pančochová se kterou to rozjedeme na olympiádě v Soči a Ben Cristovao, netřeba předstvovat.
"Ahoj" bežím k ním s lyžema v ruce
"Čauky" objímá mě Ben a hned po něm Šárka.
"Co je to za chalana, se kterým se tady tak veřejně mazlíš?" vyzvídá Šárka.
"Pane bože, vy máte oči všude..je to Jakub" řeknu a ukážu na skupinku lidí, která nechápe kam sem jim zdrhla.
"Hele nějak moc nemluvte o olympiádě a tak jo? Prostě nejsme sportovkyně" poprosim je.
"Jistě tak jdeme" usměje se Ben a jdeme k nim. Chci je seznámit, ale Ben se zná s Filipem a Robertem. Potom co se z grogu vrátí Aleš a Pepan, tak zjistím že i s Pepou se znají. Nechápu, ale dělám jakože nic. Jsme společně už asi jenom na dvě jízdy, protože na půl jednou máme dohodnutý oběs s našima. Sedíme v rohu, protože nechceme aby byl Ben moc na očích. Jeho tady přece jenom zná nejvíc lidí.
"Bene odkud se snáš s klukama? Sem tam nechtěla vypadat, jak debil kdybych se ptala" řeknu
"Ty kráso, je fakt vidět, že už moc nejsi v Čr a nebo to prokazuje, že jsi blondýna" smějse se
"Hahahaha, můžeš mi to konečně říct?" ptám se
"Jo jsou to kluci z kapeli Koblížci, kapela která vloni vyhrála Objev roku. Jestli jsem to dobře pochopil, takmi jsou z durhé kapeli ale to nevim jak se jmenuje. To jsme nestihli probrat" řekne
"Do prdele" řeknu
"No tak, vim že si dospělá, ale ty sprostý slova si nech někam, kde nebudu já" řekne táta, terej opravdu nesnáší, když někdo mluví sprostě.
"No hlavně že tady ty dva můžou" ukážu na bráchu a toho jeho ocase
"Jo málem bysme zapomněli. Podařilo se nám zamluvit U rampu, tady ve špindlu. Odpoledne od půl třetí." změní v pravou chvíli téma Šárka
"Tak halvně ať se teď nijak nezraníte" bojí se mamka

"Andreo, tak se o ní zase tolik neboj. Ví co dělá.." brání nás táta
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama