6.kapitola (Silvestr)

4. února 2015 v 15:54 | Sabinee |  Slopestyle
"Nebojíš jít pít jenom se samýma klukama?" ptá se mě Robert.
"To jako s váma jo? Hm..tak to ne nebojim" usměju se. Jsem tak ráda, že můžu být s někým jiným než s týmem a trenérem. Mlucit 4 dny v kuse jenom česky. To je něco tak kráááásného. Sedíme u kluků na pokoji. Mají tady vodnici, která je tady sice zakázaná, ale klukům je to očividně jedno. Popíjíme, kouříme vodinici a je nám krásně. Sedím v obětí toho nejkrásnějšího kluka, kterého j

sem kdy měla..škoda jen že to všechno zase hodně rychle skončí.. Asi po hodině co jsme tady někdo klepe.
"Jasně" slyším říkat Filipa, který byl jediný ochotný se zvednout.
"Andy to je návštěva pro tebe" řekne. Otočím se a je tam brácha. Jdu teda ke dveřím.
"Mám problém ségra" řekne
"Pane bože. Libore je ti 17, nemůžeš tam zůstat chvíli sám?" ptám se
"No né, nic se tam nestalo, ale je trochu nuda. Nedosšla by si nám koupít nějaký chlast? Nám ho nechtějí prodat." řekne
"Jako nemohl si si vzpomenout dřív, třeba když jsem tam šla s klukama? Teď už tam bude určitě zavřeno" řeknu
"Neni, mají tam do půl desáté. Dneska výjmečně" usměje se brácha
"Půjdu s tebou, alespoň se provětráme. Kluci tě ale pak přestanou otravovat, aby si mohla být už jenom se mnou" usměje se Kuba
"To slibuju" odpřísáhne brácha a tak se oblékám. Kuba ze stolu čapne krabičku cigaret, aby si cestou mohl zapálit. Jdu ruku v ruce s Kubou krásně nazdobeným, osvětleným vánočním Špindlem. Jediné co mi tu krásu trochu kazí je, že je to brácha. Je to takové divné. Furt má nějaké připomínky a otázky na Kubu. Dost mě to štve, ale Kuba je v klidu.
"Nedal by si mi prosím jedno cigo?" zeptám se Kubi
"Ty kouříš ségra?" ptá se brácha
"No jako jo občas. Většinou když jsem s Markem nebo tak" usměju se na něj. Stejně to rodičům epráskne, protože ví,že já vím věci co bych taky mohla říct a navíc jsme dospělá. Koupíme si s Kubou na cestu taky něco, abysme moc nezaostávali před klukama. No jejich tempo stejně nedávám. Piju pomaleji, stejně nejsem zvyklá tolik pít. Asi po 45 minutách jsme zpátky na pokoji u kluků. Je tady strašná sranda s nima. Nestačim se divit. Jejich příběhy z koncertů a tak, to je paráda. Taky bych tady nějaké historky řekla, ale nechci řikat kdo jsem. Půlnoc je tady rychleji, než bych jí čekala. Je to strašné. Už zítra se budu muset s Kubou rozoučit. To né! Je vůbec možné se takhle rychle zamiovat?
Asi okolo jedné se rozhodnu, že už půjdu. Přece jenom mám za sebou a i před sebou sportovně náročný den.
"Nikam nechoď, ještě pokračujeme" láká mě Pepan
"Né fakt ne. Musím zítra vstávat a tak. Užijte si to a uvidíme se zítra. Teda pokud stihnete vstát dřív, než já odjedu. Užijte si to a moc vám děkuju" řeknu a jdu políbit Kubu.
"Počkej počkej, tak já jdu s tebou. Alepsoň tě doprovodit" řekne
"Víš jak to dopadá, když jí jdeš vyprovodit jo?" směje se Aleš
"hahahah kluci. Dneska vám ho vrátím za chvíli, mám dole lidi" směju se i já a vycházíme z pokoje.
V pokoji ale narazím na větší problém, než jen na to že jsou tu kluci. Kluci toho toiž vypili o dost víc, než jsme jim s Kubou koupili. Brácha se to tady snaží dát dohromady.
"Libore co to má sakra znamenat. Ty si se doslova zláznil ne?" řvu na něj
"Promiň" řekne
"Promiň? To je jediný? Jestli přijdou naši, kdo to asi odnese no?" řvu dál.
"Vysvětlim jim to" řekne a při tom se snaží dostat jednoho kluka ze země do postele
"Ne ty nebudeš mít co vysvětlovat, ty to tady dáš do 20 minut do pořádku" řvu dál
"A co s nima mam asi dělat?"ptá se, už dost vyděšenej mojí náladou.
"To si si měl rozmyslet dřív. Když jste si dokázali pomoc před tím, tak s následkama si snad taky poradíte ne?" řeknu už trochu klidnější. Protože mě Kuba klidní. Asi to vypadá, že chci bráchu utlouct. Kuba se rozhodne pomoc bráchovi s těma třema a dostat je do postele. Já s mezitím postarám o flašky. Tašky, které pak s Kubou odnášíme, aby je rodiče neviděli jsou naplněné vším možným. Nechápu, kde to všechno vzali. Brácha mě tak strašně zklamal! Na patře se potkáme s rodičema, kteří se hned musejí seznamovat s Kubou. No proč ne. Jelikož u mě na pkoji a ani u Kubi není místo, dneska se opravdu jedná jen o doprovod.
"A nemohl bych alespoň jít s tebou. Chtěl bych tu poslední noc strávit s tebou"
"Ale jedná se opravdu jenom o spánek to si viděl" řeknu
"Však jo, já s tím počítám. Jen chci být s tebou".
Do postele se dostáváme asi o půl třetí. Vypadá to, že ráno si zaběhat nejdu, což jsem neudělala ani jednou za loňský rok. Tak proč ten rok 2014 takhle nezačít co? Juhuuu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama