7.kapitola (Budíček)

5. února 2015 v 14:50 | Sabinee |  Slopestyle
Druhej den ráno si ale zaběhat jdu. Před půl osmou mě vzbudí mamka, že mám návštěvu. Celá rozlámaná a ještě v pyžamu jdu ke dveřím. Kdo to v tuhle dobu může sakra být?! Stojí tam Stephan, takže jsem rázem probraná!
"Ahoj, jak to, že jsi ještě v pyžamu a nejsi už venku a neběháš?" zeptá se. Chvíli mi trvá než to moej hlava přeloži. Moje nevyspalost a 4 dny češtiny se na mě očividně podepsali. Stephan mě ale dokáže dostat do reality a tak mu odpovídám.
"NO já jsem se zrovna chystala. Dej mi minutu" řeknu a zavírám dveře. Letím si rychle vyčistit zuby, u otho vyhrabávám oblecení na běhání. Potom se jdu rychle obléct a obout a při smíchu rodičů vycházím ze dveří.


"To byly dvě minuty 31 sekund, ne minuta jak si řikala" ukáže mi Stephan stopky s úsměvem na váři. Je sice fajn, ze se smeje a tak ale je mi jasné, že dneska budu mít slušný trénink. Jelikož tu není extra moc sněhu-možná bohu dík možná bohu žel. Po běhu, kterej je dneska o dost delší, než si ho dělám sama jdeme s našima na snídani. Rozhlížím se, ale kluci tady nikde nejsou.
"Tady ti něco posílá Kuba. Vzbudila si ho ráno, jak si tam pobíhala a on šel ještě spát k sobě." dává mi mamka lísteček s číslem a Facebookem do ruky. Stephan se baví a nezaznamená to anštěstí. Po snídani mě chce sice nahnat na svah, ale zjistí, že kvalita sněhu už je fakt kritická a tak mě nažene do bazénu, kde to taky neni rozhdoně relax. Asi po dvou hodinách v bazéně se rozhodne, že si dáme saunu. Jediný co jde dělat taky. Jenže sauna je spíš akce: JAK VYDĚSIT ANDY. I když mám už za sebou jednu olympiádu, kde jsem ale byla moc malá a nečekalo se ode mě nic jsem nervozní. Neusatále o ní mluví a děsí mě, jak se ode mě něco očekává. Že o tom nikde neslyším?! Nenapadlo by mě ani před 2 lety, že budu favoritkou jak řiká Stephan na olympiádě v Soči. Už jenom to, že jsem byla 4. na X Games je pro mě šok. Ani nevím jak se mi to tam povedlo.

V půl jedný už jsem po obědě a asi v jednu jdu zase běhat Potom co si dám stejný okruh jako ráno, mě Stephan nažene do posilovny, kde jsem asi do půl čtvrté. V půl páté už je zabaleno a naši s bráchou a tím trotlem odjíždějí do Vikýřovic. Já jedu se Stephanem rovnou do Švýcarska na deseti denní soustředění, které zcela určitě bude v duchu dnešního dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama