8.kapitola (Zapomnění)

6. února 2015 v 11:48 | Sabinee |  Slopestyle
Během ledna nemám čas vůbec na nic. Rodinu vidím v kuse tak tři dny. Furt jsem někde na tréninku, na horách, v poslilovně a tak. Většinou se potkávávme večer u večeře kde jsem tak dvacet minut a letím zase spát. Kubovi jsem nenapsala, ani jsem si ho nepřidala na fc. Nějak nevim co bych mu řikala. Cítím se trapně, že jsem mu neřekla kdo jsem. Ach jo! 1.2 v sobotu mám relaxační volno. Nic nemusím dělat. Tráví den v poklidu doma s rodiči. Brácha je totiž pro změnu na horách s Frenkieho rodinou. Ve čtvrtek mám odletět do Soči, což mi připomíná jedno překvapení pro rodinku.
"Mami, tati mám pro vás překvapení!" řeknu
"Už se bojim ted!" řekne mamka
"Můžu si sebou do Soči vzít dva lidi!" řeknu
"No se mnou nepočítej, já nejedu nikam kde se lítá!" řekne mamka
"A kolik to bude stát?" zajímá se táta
"Právě že nic" raduju se. Táta se zvedá od stolu a ihned volá do práce, že od čtvrtka do čtvrtka si vere dovolenou.
"Já ti budu fandit s bráchou a sousedama hezky z pohodlí domova jo?" řiká máma a je ráda za tenhle kompromis. Za prvé se bojí létat, takže jsem ani nečekala, že zrovna ona by jela a za druhé se bojí, když mě vidí skákat. Stačilo jí koukat se na boule. V televizi jí ty skoky budou stačit.


Ve čtvrtek uz jsme se Stephanem, tatkou a Šárkou, jejím trenérem a spoustou dalších sporotvců a trenérů a doprovdů na letišti. My letíme jiným letadlem, asi o dvě hodiny dřívě než doprovod. Ti mají jiné letadlo, ale taky určené pouze pro ně. Když čekáme na letadlo, koukám do mobilu a všimnu si videa, které tam dávál Ben. Zavolám Šárku, protože je to ze Špindlu, to jak nás kluci natáčeli. Je to docela dost povedené video. Šárka se mě díky němu zeptá na Kubu a já si uvědomím, že jsem se mu opravdu za víc jak měsíc neozvala. No vyhrabu v peněžence to jeho číslo a jdu mu napsat. Je mi jasné, že ho to po té době nebude ani zajímat, ale zkusit to můžu.
-Ahoj Kubo :) kdyby si se chtěl přiučit něco o snowbordění, tak se podívej v neděli na OH Slopestyle žen :P- napíšu a an se nepodepíšu. Když ho bude zajímat kdo mu píše, tak se podívá na Tv a já mu třeba i do kamery zamávám..,

"Czech republick!" zní v hale savnostního zahájení OH v Soči. Krásný to pocit. Tenhle zážitek je nezapomenutelný. Procházíme halou a jsme náležitě pyšní, že tady jsme. My vám ještě ukážeme, že na české sporotvce můžete být hrdí. Den je to docela náročný, ale zahájení je krásné i přes jeho délku. Mě osobně to tedy posílilo k tomu, abych na svahu ukázala všechno co ve mě je. Hned po zahájení jdeme k sobě na pokoje a odpočívat.


V sobotu se jdeme podívat na slopestyle mužů. Strašně se mi líbí jak chlapi dělaj otáčky až 1440, to se u žen nestane.. Prostě něco dokonalého. Nejvíc to přeju Markovi McMorrisovi, mému kamarádovi. Kdysi dávno..no asi před dvěma lety jsme mezi sebou něco měli. Ani se nedá říct, že by se jednalo o vztah, ale každopádně to bylo pěkné období a mám na něj jen ty nejhezčí vzpomínky. Díky bohu se to v klidu přehouplo v přátelství. Je to krásné koukat se na ně. Nabudilo mě to pro můj závod. Mark je nakonec bohužel třetí, ale i tak je to krásná medaile. Odpoledne máme my trénink. Teda jako jdeme si dvakrát sjet trasu a zaskákat si. Ono to pomůže i rozodčím, kteří u toho jsou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama