15.kapitola (Změna)

4. března 2015 v 17:46 | Sabinee |  Slopestyle
Následující měsíc byl dost hektický, ale parádní. Jezdila jsem na různé rozhovory pro televizi a různí reporteři z novin jezdili za mnou, abych jim poskytla nějaké informace. Ten měsíc se mi obrátil život o 180°. Bylo mi krásně. Celý březen jsem si užívala. Jo jasně, kdybych nebyla nemehlo mohla jsem si ho uživat v cizině na závodech mezi ostatníma snowbordistama. Jenže já byla nad míru spokojená s Kubou v Čr.


Jezdila jsem za ním na několik dní, jezdila jsem s ním na koncerty a on jezdil k nám. Naši se s ním cele rychle "skamarádili". Brácha si s ním sednul bezvadně a když byl Kuba u nás, tak spolu pařili hry na konzoli a mě přišlo, že je Kubovi mín než bráchovi, ale byla jsem ráda, že si s mým okolím sednul. Jedíný kdo trochu protestoval byl Stephan, ale to mi bylo jedno. Stejně jsem se nemohla tréninku věnovat tolik, a když bylo potřeba tak jsem dělala to co se ode mě žádalo.
"Ahoj lásko, pojedeš s námi tenhle víkend na koncerty?" volá mi na konci bžezna Kuba
"Ahojky. Jelikož mám volno, tak bych mohla no. Kde je máte?" ptám se
"Jeden v Brně a druhý ve Zlíně. V pátek bych tě vyzvedl doma a jeli bysme" cítím úsměv v jeho hlase.
"To je dobrý, já si alespoň zajedu do Brna do školy a sejdeme se tam. To zní dobře, ještě ti řeknu detaily během týdne." usměju se i já.
"Dobře dobře, jsem rád, že jedeš s námi. Budou tam ještě kluci z Koblížků a taky z UDG asi" informuje mě dále.
"Super. Kluky jsem vlastně neviděla od hor, tak je zase ráda uvidím. Hlavně, že bydlíme tak daleko od sebe" směju se.
"A jak se jinak máš? Jak si užíváš, co ruka?" ptá se
"Mám se skvěle. Sádru mi konečně budou zítra sundavat. Už se těším až se jí zbavím. Dneska mám válečku, no a od středy budu mít zase cviční. Zítra přijede Stephan abysme se domluvili. Budu muset zase trénovat. Jen tak zlheka, ale budu muset no. Takže to jest můj plán na tento týden. Co ty?"
"Práce, kapela, práce, kapela" směje se
"Jo taky zajímavé a takové odpočinkové. Hele musím jít. Mamka se vrátila z práce. Zase se ozvu. Měj se krásně a těším se na pátek. Líbám" loučím se s Kubou
"Já tebe" řekne a zavěsíme. Zvedám se z postele a jdu dolů, kde se otevírají dveře. Zrovna do nich vchází mamka.
"Ahoj mami"
"Ahoj Andreo. Mohla by si mi jít k autu pomoc? Byla jsem na nákupu a sama bych se musela několikrát otočit" prosí mamka
"Jasné" řeknu a beru si bundu a jdu k autu. Né, že bych toho mohla vzít moc, ale alespoň tašku do ruky vezmu. Když s mamkou uklidíme nálup, tak si jdeme uvařit kafe.
"Ty mami. Já ti musím něco říct. Já jsem totiž totální debil" povídám mamce
"Prosim tě, nepřeháněj a radši mluv" usměje se
"No na tý olympiádě jo. No tak ta ruka jak jsem si jí nalomila, tak to nebylo uplně tak jak jsem řekla. Já jsem si jí totiž zlomila po tom co jsem se vyspala s brankářem hokejistů. Chtěla jsem se zvednout z postele a praštila jsem se o noční stolek a prásk-hotovo. Ale to je teď jedno, ale já mám výčitky kvůli Kubovi.
"Teda. Z tebe to teď leze. Ale vždyť jste spolu nechodili v tu dobu ne?"
"No to ne, ale já si s ním psala.. jenže tam to se prostě stalo tak nečekaně. Prostě fakt to bylo jen jednou a nikdy víc."
"Nech to být. Nechodili jste spolu a neřešila bych to nějak moc, protože pak z toho budou problémy a nedej bože, kdyby se to dozvěděl i Stephan, to by si si pak užila!" usměje se mamka
"Asi máš pravdu, vím že ted bych to neudělala, tak si tim nebudu nic kazit"
Sotva chci změnit téma uslyším za sebou kroky.
"Čus ségra, čau mami." slyším bráchu
"Ahoj Andy, ahoj Andreo" slyším i toho hnupa. Tak snad nic neslyšeli. To by mi tak chybělo.
"Nazdar" odpovím.
"To je zase milé přivítání" řiká bratr když jde za námi do kuchyně.
"Co by si chtěl." usměju se na ně. Kluci si k nám na chvíli sednou a tak si povídáme i s nimi. Asi po půl hodině mě to už ale nebaví a tak jdu do pokoje. Ve dveřích i ještě vzpomenu na svoje plány a tak s nimi seznámím mamku.
"Jo a mami o víkendu tady nebudu. Kluci mají koncerty v Brně a ve Zlíně, tak pojedu v pátek do školy se domluvit na dalším a pak s nima pojedu na koncerty a v neděli se vrátíme asi s Kubou oba" usměju se
"Jasně. To se ještě domluvíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama