16.kapitola (Zvrat)

5. března 2015 v 15:18 | Sabinee |  Slopestyle

Je pátek půl třetí. Kluci z Loli tady mají být až tak ve tři. Já už jsem hotová ve škole tak jdu vedle do kavárny. Píšu si s Kubou, už se ho nemůžu dočkat. Objednávám si presso a směju se do mobilu jak nějaký debil. Kluci dorazí asi ve čtvrt na čtyři. Chvíli sedíme tady v kavárně, ale pak si jdeme najít hotel. Najdeme menší, ale útulný hotel pobíž toho klubu, kde dneska kluci hrajou. Já s Kubou tady máme svůj pokoj (ještě aby ne!). Pak už vyrážíme ke klubu, kde máme sraz s ostatními.


"Ahoj kluci, ráda vás zase vidím" jdu k nim a objímám je. Poté se jdu přivítat s Udg, který už jsem měla taky čest poznat na koncertech.
"Tak se jdeme trošku napít né" navrhne se smíchem Josie
"Tak s tím se počítá" smějou se ostatní a tak jdeme na bar a objednáváme si různé panáky. Já jsem stále v obětí Kubi. Mám takovu radost. Je mi s ním fakt super. Asi za hodinu budou do klubu pouštět lidi, takže se jdou kluci připravovat. Já jdu s nimi samotřejmě do backstage.

"A přivítejte prosím kapelu Lola běží!" hlásí moderátor. V tu chvíli se strhne řev publika, které už stojí pod podiem. Já stojím přímo po Kubou, teda snažím se, ale nejsem na to sama. Jen co odejde noderátor nastupují kluci a začínají hrát písničku D.N.A. Holky i já zpíváme. Celou dobu koukám jen na Kubu, který ale samozdřejmě musí své pohledy věnovat i ostatním, ale často svoje pohledy střetneme.

Po koncertě se holky snaží dostat až pomalu do dodávky. Kluci se jim snaží věnovat, já zatím kecám s Koblížkama za kterýma jsem se v půlce koncertu radši vydala. Najednou slyším Kubi hlas.
"Andy, Andy"
"Tak nic, já vás zase opustím kluci"
"Jasně. Kuba má přednost. To chápeme" smějí se
"No jsem tady" řeknu
"To je dobře, tak jdeme na panáčka" usměje se Kuba, chytí mě okolo pasu a vede mě k baru.
"Co to jako mělo být?" ptám se se smíchem
"To bylo zbavení se 14-náctek. Musí vědět, že nejsem k mání" usměje se a políbí mě. Tak on dává přednost mě před fanynkama. S tím jsem nepočítala. To ještě neudělal. Dobře na tolika koncertech jsem s ním ještě nebyla, ale tohle mě dostalo. Jsme na koncertě, já bych pochopila, že se jim bude věnovat. Vždyť na sebe máme celou noc a víkend! Celý večer jsem pak už jenom s ním. Užívám si to. Nemůžu se ale dočkat noci! Asi o půl jedné musíme jít na hotel, protože Petr už by tam asi dlouho nevydržel.

Druhý den ráno, no spíš v poledne vstávám jako první. Jdu tedy do koupelny a když z ní vylezu, kluci už jsou tak trochu u nás na pokoji. Proč ne! Obléknu se a vyrážíme někam do města na snídani. Kluci z UDG už odjeli, protože ti mají koncert někde jinde. Dále pokračujeme jenom s Koblížkama.

Když už se blížíme ke Zlínu, tak Kuba furt píše něco na mobilu. Já zatím kecám s ostatníma. Najednou ucítím nepříjemný pohled. Otočím se na Kubu a opravdu se nekouká nijak mile. No tak to nechápu, co jsem jako udělala, nebo řekla? Teď to tady ale nechci řešit a on očividně taky ne. Když dojedeme do Zlína opět se jdeme ubytovat na hotel. Sotva se dostaneme na pokoj Kuba už to nevydrží.
"Hele Andreo můžeš mi říct, jak si si zlomila tu ruku?" ptá se a mě napadá jen A KURVA
"No na olympiádě, spadla jsem, když jsem šla z koupelny" řeknu
"Po sexu, nebo před?" řve a to už mě dost šokuje.
"Nech toho prosím. Jak si na to přišel?" ptám se a už se mi slzy derou do očí
"Tak je to pravda nebo ne? Odpověz mi sakra!" ptá se
"No je. Ale mrzí mě to. Opravdu. Jenže v tu dobu..!" nevím co říct
"Hlavně tady na mě nehraj scény. Asi si to chtěla, když si s ním vlezla do postele. Asi si potřebovala přádnou hvězdu co?" řve
"Lásko uklidni se. Nebyly jsme spolu v tu dobu a já prostě ani nevim proč jsem to udělala. Stalo se a věř, že není den kdy bych si to nevyčítala" snažím se ho uklidnit.
"Hele na tohle já nemám. Nebyly, ale skoro jo. Psali jsme si. Já to myslel vážně víš. Ale né, ty si spíš s každým! Buh ví o kom ještě nevím!" řve
"NO dovol. On byl jediný. Kubo je mi to fakt líto. Jak si na to sakra přišel?"
"To je jedno. Prosim tě nech si lítosti. Dost to zamrzelo. Jdu si najít jiný pokoj. Nechápu proč si mi to rovnou neřekla, pochopil bych to. Snad... " řekne a v tu dobu odchází z pokoje.
"Nemusíš si nic hledat. Já odjedu" řeknu
"Kvůli mě nemusíš" řekne
"Nebudu tady sedět jak debil. Jedu domů. Když stejně nechceš vědět jak to bylo, nechceš to řešít v klidu.!"
"Není na tom nic k řešení. Jestli chceš, hodím tě na vlak" řekne
"To by bylo milé. Díky" vezmu svoje věci a s pláčem opouštím pokoj. Asi za dvacet minut už jem na nádraží. Vlak mi jede až za půl hodiny a tak jdu do trafiky a koupím si noviny a nějaké časopisy, abych se ve vlaku nenudila a usedám v čekárně. Snažím se číst, ale moc mi to nejde. Spíš furt zabraňuji slzám, aby tekly .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 6. března 2015 v 15:07 | Reagovat

Kdo mu to řekl? :-(

2 Sabinee Sabinee | Web | 7. března 2015 v 22:20 | Reagovat

[1]: To se dozvíš v dalších dílech :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama