18.kapitola (Švýcarsko)

13. března 2015 v 15:59 | Sabinee |  Slopestyle
Další týden se trápím doma. Nikam nechodím-kam taky. Občas se jdu projít po vesnici, ale to je všechno. Teď mě ale čeká návrat. Bohužel jen na hory. Teda né, že bych se nevrátila ráda přímo na snowboard, ale návrat ke Kubovi bych doslova oslavila!


Je pondělní ráno, když se ozve zvonek baráku. S nadějí-i když nevím kde jsem jí našla jdu otevřít. Moje naděje se ale nenaplní. Otevřu dveře a místo Kuby, kterého bych si tam přála tam stojí Stephan.
"Ahoj. Jak to že nejsi připravená? Jdeme do bazénu a do posilky. Jo a zapomněl jsem ti napsat, že ve čtvrtek odjíždíme do Švýcarska. Je potřeba aby si se ještě ukázala na snowbordu."oznámí mi, jako by nic.
"Ahoj. Promin, nezazvonil mi budík. Jsem tu hned. Počítám s tím. Stejně teď nemám nic lepšího" zkonstatuju
"Jo slyšel jsem. Je mi to líto!" řekne, ale v jeho hlase neslyším ani kousek lítosti. On je snad rád, že ted budu mít na starosti zase jen snow. Neřeším to, na to nemám náladu. Místo toho jdu raději do pokoje a rychle se oblékám a beru tašku-která je vždy připravena a jdu zase dolů, abychom mohli vyrazit na trénink. Alespoň příjdu na jiné myšlenky. Trénink je super, zase si připadám krásně. Děsně mě to totiž uklidňuje. Jsem ráda, že sem se vrátila do normálu.

Je čtvrtek brzy ráno. Nasedám ke Stephanovi do auta a loučím se s našima. Odjíždím na další trénink. Je na čase abych se vrátila na snow. Je na čase abych si alespon stoupla na sníh. Těším se. I když se stále trápím a myslím jen na Kubu, tohle mě baví. Asi jako jediná čínost.
Celou cestu ke Stephanovi sedím se sluchátkama v uších a dělám, jako že spím. Nechci se bavit ani s ním, ani s jeho dcerou, kterou mám sice ráda, ale nemám na ni náladu. Ve Švýcarsku jsme brzy, neni to taková dálka. Je tady krásně-ostatně mě se tady líbilo vždycky. Jdu si tedy vybalit do pokoje, který tady je vždy připravený pro mě. Po tom co si dobalím jdu na kafe, u kterého sedí celá jeho rodina. Tedy kromě něj a dcery Anny i syn Mathyas a manželka Carol. Asi nejraději mám Mathyase. Je s ním děsná sranda a i když mu je teprve sedmnáct nejvíce si s ním rozumím. Teď ale nemám náladu povídat si s nikým, ale je mi to blbé a tak si vyprvíme o olympiádě, zranění a co jsem dělala, když jsem nemohla na svah a tak. Snaží se se mnou bavit o všem možném, ale snad poprvé se mě nezeptají na to jestli někoho mám. Asi by je to nemělo zajímat, ale vždycky se ptají. Jsem vlastně ráda, ale nevim proč. Že by jim to Stephan zakázal?
O chvíli později jdeme na večeři. Dneska jdeme do resturace, děláme to tak vždycky když jsem u nich. Po večeři, na které se opravdu uvolním a pokecáme si jdu hned lehnout. Jsem unavená z cesty.

Další dva dny jsem celý den na svahu a jsem fakt uvolněná a baví mě to. Na Kubu, ale myslím vždycky když zrovna nesjíždím dolů-což je hrozně ubíjející. Nevim, ale jak se toho zbavit. Ani nevim jestli se toho chci zbavit....Ne nechci. Chci ho zpátky. Stephan mě sice chválí, že mi to jde,ale říká, že je vidět, že na tom nejsem jinak dobře. No bravo pane, vy jste to taky poznal? Né nesmím být hnusná. Ale to vim taky, že na tom nejsem dobře. To jenom ty si z toho byl nadšený, že jsme se rozešli. Dobře pár Kubových fanynek asi taky, ale to je mi jedno.
Ve středu večer, tedy den před odjezdem se jdu projít s Mathyasem po okolí. On se totiž stejně jako já rád prochází. Na rozdíl od jeho sestry, která by furt jen seděla u PC.
"Tak povídej kočičko, jak se máš?" ptá se. Už jsem řekla, že je Mathyas gay a možná proto si tak rozumíme? Já si s gayem totiž strašně rozumím.
"No ani nevim. Teď je mi krásně, ale dlouhodobě to neni nic moc" pravím
"Jak to? Olympiáda dopadla dobře, s tou rukou už je to taky v pohodě.."
"Protože jsem zamilovaná až po uši a nevyšlo to" řeknu smutně
"Jak to?"
"No jsem udělal strašnou blbost a k němu se to doneslo. I když furt nechápu jak"
"To se zase spraví. Věř mi" usměje se Math.
"Snad máš pravdu. Chtěla bych tomu věřit,ale nevim"
"Musíš mi ho doma ukázat, ti ho zkouknu a řeknu jestli za to stojí" směje se
"Tak fajn, ale pozor ten je, můj!" směju se taky "Teda vlastně byl" dodám
"Takhle se mi líbíš. Když se směješ" řekne a dál probíráme jeho vztahy. Gay vztahy jsou děsný! Prej že jsou holky děvky, ale tohle? Musím se smát.

"Fešáček ti povim" kouká na jeho profil na fb
"No to já vim taky. Akorát už né můj"
"Třeba zase bude. Musel by být slepý a blbý aby se nevrátil" usměje se


Po týdnu se zase loučím s celou rodinou. Mám pocit že Mathyas mi při každé návštěvě přiroste ještě blíž k srdci. On je prostě parádní kamarád(ka) :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 15. března 2015 v 14:23 | Reagovat

Super! Těším se na další kapitolu. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama