20.kapitola (Praha)

30. března 2015 v 15:40 | Sabinee |  Slopestyle
Je pondělí. Čeká mě rozhovor, na který se mi ale vůbec neche. Zbývá mi ale něco jiného? Musím si fanoušků vážit a vážim si jich, ale nemám náladu na nějaké rozhovory a otázky typu: A co soukromí, prozdradíte nám něco? Né nic neřeknu, neni co bych řekla a ani nic o co bych se dělit chtěla, že jsem podvedla někoho, koho jsem měla tak moc ráda? Určitě ne. Nemám ale na vybranou, je to domluvené a tudíž nutné. Vcházím tedy do budovy, kde už na mě čekají. Hned po tom co mě usadí mi přinesou kafe a džus, o které jsem si požádala.


"Tak můžeme začít slečno Švhlová?" zeptá se mě sympatická mladá reportérka, která mi přijde ještě lehce nervózní.
"Samozdřejmě, ale nemohli bysme si tykat? Přijde mi to lepší při tom rozhovoru" usměju se
"Ale jistě. Já jsem Radka"
"Andrea těší mě!" podáváme si ruku
"Tak to vezmeme tedy od začátku. Jak vás vůbec napadlo začít jezdit Slopestyle?..." a spousta dalších otázek padala běham asi hodinu a půl dlouhého rozhovoru. Docela mě to i bavilo a to jsem nečekala, jak se mi tam nechtělo, tak mě to bavilo. Radka byla milá a povídala jsem si s ní o všem spíš jako s kamarádkou, než jako s nějakou reportérkou a asi i díky tomu jsem jí hodně řekla. Asi o půl jedné jsem odcházela z budovy. Měla jsem šílený hlad a tak jsem nasedla do tramvaje a šla jsem dojela jsem na Václavák, kde jsem si došla do McDonaldu a s jídlem jsem se vydala krásnou jarní Prahou. Kouchala jsem se tady a procházela si místa, kde jsme se procházeli s Kubou a vzpomínala. S Benem jsme byly domluvení, že si dáme sraz okolo čtvrté u jednoho kluvu, kde jsme spolu kdysi byly. Je to kousek od něj a hlavně to tam znám, teda alespoň trochu. Došla jsem tam už asi v půl čtvrté. Celou dobu jsem poslouchala hudbu a nevnímala okolí. Domlouvala jsem si se Stephanem, kdy zase začneme s letním tréninkem, který byl spíš na fyzičku, než na cokoliv jiného, psala jsem si s Šárkou, která plánovala, že by se mohla za námi zítra do Prahy přijet podívat a s Benem, který mi hlásil, že už je na cestě. Utíkalo mi to, upíjela jsem svůj BubbleTea a bylo mi fajn. Těšila jsem se, jak si s Benem pokecáme, jak se konečně budu moc někomu svěřit a užiejme si parádní dva dny, které jsem se rozhodla v Praze strávit. Ben přišel asi deset minut před čtvrtou a tak jsem vyrazily do obchodu, aby jsme si koupili něco na večer. Rozhodli jsme se pro pivko, koupili jsme nějaké chipsi a něco k večeři. Ben toho nakupoval jak pro celou kapelu, né jen pro nás dva a já si myslela, že nakupujeme na celý můj pobyt.
Hned jak jsme dorazili k němu domů jsme začali připravovat večeři a už u ní jsme popíjeli. Navečeřeli jsme se, pustli jsme si hudbu, já se mu u toho zpovídala, občas brečela, ale byla jsem šťastná, šťastná protože jsem se mohla někomu svěřit.
Asi o půl osmé se rozezněl zvonek.
"Ty někoho čekáš? To si měl říct, neotravovala bych tady" řekla jsem
"Ale neotravuješ. Sám sem ti to nabídl. Buď v klidu. Skočím tam" řekl
Poslechla jsem ho, šla naladit další cédéčko a dolila jsem pivo a uzobávala chipsi, když se za sebou uslyšela zvuky. Myslela jsem, že se vrací Ben a tak jsem promluvila ještě dřív, než jsem se otočila.
"Tak co, kdo to byl. Opravdu neruším? Pochopila bych to!" řekla jsem a u toho se otáčela. Hned jak jsme se otočila, zůstala jsem sedět s otevřenou pusou.
"Taky tě rád vidím" promluvil na mě Kuba
"Ahoj. Promiň já..nečekala jsem tě. Taky tě ráda vidím" usmála jsem se a on už si sundaval budnu a šel si sednout ke mě. Když přišel ke mě dal mi gentlemansky pusu na tvář.
"CO tady děláš? A kde je Ben a ostatní?" ptala jsem se
"Tohel je opravdu to, o čem se chceš bavit?" ptal se
"Asi ani ne... jen nevim, jak začít" sklopila jsem oči, protože jsem se za sebe opravdu styděla.
"Co třeba uplně od začátku?" ptal se
"To už tady bylo a bylo to moc hezké, ale opravdu to tak chceš? Nechci aby si se se mnou trápil"
"Myslíš, že bych sem dorazil, kdybych nechtěl? Nemůžu přestat myslet na to, jak to bylo pěkné. Když jsem trochu vyprchal, tak jsem si uvědomil, že se vlastně nic nestalo. Teda jako stalo, ale my jsme spolu v tu dobu nechodilli a ...no....nikdy jsem se neptal s kým si přede mnou spala, takže si mi vlastně nelhala a ani si mě nepodvedla" řekl
"No takhel to uplně nevidim. Psala jsem si s tebou, měla jsem an tebe zálusk a stejně jsme to udělala a je mi za to trapně. Bohužel už to nevrátím, ale myslím, že jsem se hodně rychle potrestala za to co jsem udělala. Jeslti mi to odpustíš budu hodně moc ráda. Ani nevíš, jak moc se trápím vzpomínkama na tebe"
"Odpuštěno. Kdybych ti neodpustil, tak s tebou nemůžu být a to bych trestal sám sebe" řekne a už se k sobě natahujeme a políbíme se. Ale jen tak lehce, skoro mi to připomíná první polibek..takovej ten opatrnej :)
Dalších pět minut tam sedíme a povídáme si co bylo, nebylo a jak co bude, ale potom mě Kuba upozorní na to, že v kuchyni čekají kluci a tak bysme měli pro ně jít. V tu chvíli se za námi ozývají hlasy.
"To je dobrý, když jste na nás nemysleli, tak my na vás jo, takže jdeme za váma, jinak bysme se vás ani nemuseli dočkat" směje se Aleš
"NO pardón kluci, tohle bylo důležitější" směje se Kuba. Já se zvedám, abych se s klukama po delší době zase přivítala. Potom už sedíme, kecáme, popíjeme, kluci pokuřují a je mi fajn. Po dlouhé době jsem zase šťastná, tak snad to tak bude i nadále.. každopádně pro to udělám cokoliv. Pro Kubu, pro náš vztah, pro svoje štěstí. Nechci žít budoucností, ale přítomností a tu si pokazit nechci....



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kikuš:) Kikuš:) | Web | 30. března 2015 v 20:25 | Reagovat

AHoj :)
Těším se na další díl, zajímá mě jak to dopadne :P

2 Allex Allex | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 14:49 | Reagovat

Nádhera. Jsem ráda, že jsou zas spolu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama